Přidat odpověď

Pawlo,
tak ten příklad s večeří fakt neberu jako odstrašující demonstraci zhoubného rovnostářského přístupu. Myslím, že čtyřleté dítě je velké dost na to, aby si vybralo co chce večeřet, když dostane tu možnost... vybere si sám i můj dvouapůlleťák (a bleskově), když to na něm nechám.
Nevím jak ta situace probíhala, jestli ta mamina prostě večeři řeší tak, že si dítě má vybrat vždycky... pak by mělo být zvyklé; nebo jestli tomu třeba nepředcházelo nějaké vymiňování dítěte, že "chleba s máslem nechce", načež mu bylo nabídnuto, ať si vybere co chce, a poté, co si nevybralo (nic mu nebylo dost dobré), tak neslo následky... možná v tom byla jen momentální zmlsanost dítěte... no a v zásadě mi nepřijde nic špatného na tom, že dítě, které s jídlem vymýšlí štráfky, tak může zůstat jednou taky bez večeře.