Přidat odpověď

Ahojte rodinkářky,
mám druhou holčičku, a jsme opravdu doslovně pánubohu vděčná za to, že zatím zvládám malou kojit. U první to nebylo tak snadné a brzo jsem ji přikrmovala. Proto jsem se od počátku druhého kojení snažila více věřit, že to zvládnu. Vypadalo to báječně, maličká byla od počátku strašně hodňoučké miminko, vše nasvědčovalo tomu, že to opravdu bude v pohodě. Pak přišly nějaké ty lakt. krize, ale zvládli jsme je taky. Teď má malá čtyři měsíce, a vypadá to, že přes mou snahu už ji přestávám stačit. Přes den to ještě jde, mlíčka je relativně tak akorát, ale boj začíná večer zhruba od šesté až sedmé hodiny. To buď malá má mnohem větší potřebu, nebo mě se od odpoledne dělá mlíka méně. Zkrátka výsledek je takový, že po vypití asi toho, co v prsech mám, mi malá křičí jak o život, celá rudá, za bradavku jen chytne cucne a trhne pusinkou. Přisát už se nechce. Podotýkám, že větrama to není, ty ji skutečně netrápí. Pohráváme si s bezplenkovkou, takže nejdřív jsem jen zmateně skákala do koupelny a zpět, ale potřebou vylučovat to taky není. Přiznám se, že jsem nakonec podlehla a udělala ji trochu sunaru (poprvé jen 30ml, včera už 60ml), lačně ho vypila doslova na ex. Já na jednu stranu jsem si oddychla, že se konečně najedla, na druhou jsem se cítila zklamaně, že jí prostě nestíhám.
Vím, že se všude píše a mluví o tom, že po pár dnech se to upraví, ovšem ono už to těch pár dnů (týden?) trvá a pořád prostě večer krize. Co ještě dělat? Kojit ji chci co nejdéle, na druhou stranu, když vidím, že fakt je hladná.... ?