Přidat odpověď

Jak kde. Když jsem byla malá, vyrůstala jsem u babičky. Chodili jsme na hřbitov skoro každý den na procházku. Bylo tam hezky, staleté lípy, lavičky, na starých opuštěných německých hrobech rostly ostružiny a lesní jahody. Babí mi je trhala, já je jedla. Teď jsem nepochybně spoustě lidí způsobila nevolnost, ale mně to tenkrát opravdu nepřišlo divné. Babiččin bratr bydlel přímo u toho hřbitova, měl tam ze zahrady branku. Tak pak jsme k němu chodili na kus řeči. Mám na to veskrze hezké vzpomínky.
No a tady ve vsi máme hřbitůvek, no prostě hezký. Vůbec by mi nevadilo bydlet za zdí, stejně jako mi nevadí tam chodit. Problémy se spodní vodou tu nejsou, takže žádné vyplavávání kostí. Naopak je tam vždycky spousta kytek... A pokud je hlasitý pohřeb, tak je stejně vidět do celé dědiny... Ale za posledních 5 let tu byly takové jen dva, dneska už mají skoro všichni kremaci.
A ještě z jiného soudku. Kdysi jsem byla pracovně u lidí, kteří měli studnu přímo na hřbitově. Pili tu vodu běžně. Ale kafe jsem si u nich nedala.