Přidat odpověď

Jééé, já bydlela od svých devíti let vedle hřbitova, jak píšeš, plot zahrady tvořila kamenná zídka hřbitova. Bylo to naprosto normální. Jsem věřící člověk, takže mám otázky ohledně smrti v sobě vyřešené od mala, takže možná i proto. Jinak právě dnes jsem vzpomínala, jak jednou v obci hlásili rozhlasem: Vážení občené, prosíme toho, komu utekli kozy, které ožíraly hrobní výzdobu, aby si je vyzvedl tam a tam. To byly naše kozy.
A taky vím, že třeba jsem neměla na první září v devítce květiny pro prvňáčky, jak bylo zvykem, neměli to i jiní, no a tak....... A taky jsme si jako malá s kamarády parkrát hráli na schovku za hroby. No nic, raději mlčím, ať mne tu někdo neukamenuje Zkrátka chci říct, že nám vůbec nepřišlo divné bydlet u hřbitova. A hned vedle hřbitova byla základní škola. Takže tak
SOusedství tedy bylo naprosto klidné, pokud se od kostela netáhlo při pohřbu procesí, to jsme museli přestat pracovat nebo běhat po venku a počkat, až se to skončí. A taky zajistit rychle psa atd. aby.... Jejej, to byly časy bydlet vedle hřbitova. I když mnohem raději teď mám, že jsme bez sousedů ať živých nebo mrtvých