Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Jen tak nadhodím do fóra, nic neprosazuji, nic tu nechci nějak extra naznačovat, jen nadhazuji:
syn (prvňák) přinesl poznámku "Vyplazuje jazyk na vyučujícího". Je to "slušně" vychovávané dítě: rozhodně VÍ, že takovéhle věci se nedělají - a přece to udělá.
Povídali jsme si o tom. Vyzvídala jsem, co se stalo, že má tu poznámku a ještě škrtnutý obrázek (na týden dopředu dostanou do notýsku razítka, když je dítě hodné, obrázek mu zůstane, když zlobí, paní uč. ho škrtne). Dalo mi to dost práce. Nesvěřuje se rád, nebo to neumí přesně formulovat, nebo se též bojí mého hněvu, či co, prostě jsem si připadala tak trochu jako u výslechu, který jsem ještě ke všemu musela vést tak jemně a decentně, aby se kluk nešprajcnul. Vyzvěděla jsem, že (synova verze) ho dvě holky bouchaly a strkaly do něj, že on je teda taky začal strkat. Pak zazvonilo, přišla p. uč., holčina na syna žalovala, že "do nich strkal". P. uč. se ptala syna, co se dělo, ten jí pověděl, že to není pravda, že do nikoho nestrkal. Na to prý p. uč. nic neřekla. A co se týče toho jazyku, tak to dělal, jako že o tom neví, a rozhodně neví PROČ ho vyplazoval. Závěr: vysvětlila jsem mu, že se má vždy chovat tak, aby se za své chování nemusel stydět, a že když už něco dělá v sebeobraně, má to klidně přiznat. Takle že udělal chybu, neboť lhal. Připouštím, že mi něco asi zatajil a dozvím se to v úterý na třídní schůzce, a připouštím také, že teoreticky si mohl začít on; ale to není pravděpodobné, protože to byly holky, kterých se normálně bojí - těm by se asi vyhnul, jak ho znám.
... Trest: zákaz večerního čtení po dva dny. --- Když jsem o tom řekla své matce, kterou znám jako totálního pacifistu a naprostého odpůrce fyz. trestů, pravila, že kdyby to bylo na ní, dostal by jednu pěknou přes pusu. I pravila jsem, že kdybych té jeho akce byla svědkem, že by mu přilítla i ode mne.
- Jak byste tohle řešily vy, dámy "neplácačky"? Není to totiž poprvé, co vyplázl jazyk na p. uč. - a když jsem ho trestala poprvé (netělesně), tak jsem taky doufala, že už nikdy víc se to nestane.
M.