Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Já své děti nebiju, až na pár plácnutí po zadečku, když byly menší a nic jiného nefungovalo. Myslím, že nejde tolik o to plácnutí, ale o to, že facky a pohlavky nemohou být jediným argumentem. S dětmi se musí mluvit a je třeba se jim věnovat, a to dá opravdu hodně práce. Ale říci si - Já děti nebiju, jsem Matka Tereza, je hloupost a pro výchovu je to žalostně málo. A s tím jazykem? Já bych to neviděla tak hrozně - paní učitelka by to měla použít jako názorný příklad neslušného chování, tak to s dětmi rozebrat a říkat přímo, že to byl váš syn, kdo se takhle choval - zeptat se ho, proč to udělal a pak se zeptat jiných dětí, proč si myslí, že to udělal a jestli to považují za špatné. Zatím je to tak, že syn se předvádí před jinými dětmi a možná se cítí jako hrdina - revoltuje proti takové autoritě, jako je učitelka. Ale jako příklad neslušného chování před vrstevníky nechce figurovat nikdo. Jinak, pokud se chová slušně, bych z toho aféru nedělala. Časem dojde k tomu, že je to hloupé a nechá toho. Alespoň si to tak naivně myslím :-)