Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Ahoj Mirko, napsala jsi docela zajímavý příběh. Pokud jsem to pochopila dobře, tak syn byl nejdřív pošťuchován holkama, pak za to byl neprávem sám osočen a když chtěl říct jaká vlastně byla pravda, učitelka ho ignorovala. To je dost velká frustrace a být na jeho místě, tak asi taky nevím co dělat a ze zoufalství bych ten jazyk vyplázla nejspíš taky...:)))
Všechny zdánlivě nesmyslné věci, které děti dělají jsou zrcadlem něčeho jiného, co není hned vidět. Podle mě vinu měla na této situaci sama učitelka, protože nepřímo dětem naznačuje, že lhát se může a pravda se dá úspěšně ignorovat. My do dětí hustíme věci, jako "nikdy nelži" apod...pak v tom mají zmatek.
Já bych synovi zkusila říct, že chápu jeho vztek a bolest ve chvíli, kdy ho nikdo neposlouchal a kdy byl neprávem osočen, ale že vyplazování jazyku není nejlepší řešení. Ať třeba příště zkusí svůj vztek na chvíli odložit a pak o tom třeba namalovat obrázek, nebo něco napsat.
Měj se.