Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Ahoj Alice!
Ono tak prosté to není: syn přece sám zatloukl to, že je skutečně strkal. Doma jsem mu pak vysvětlila, že by měl říct: Ano, strkal jsem je, ale až poté, co strkaly a bouchaly ony mne. Takhle si samozřejmě p. uč. může myslet cokoliv. - Ano, máš asi pravdu. Pokud v tom není ještě něco jiného, co syn zatloukl pro změnu mně, tak to vyplažení jazyka bylo patrně z frustrace z toho, že byl tónem hlasu nebo event. způsobem řeči učitelky označen za toho "špatného" - a nevěděl si s tím rady, protože by mu to pak právem přišlo nespravedlivé a on sám by se cítil bezmocný. Ale děkuji za "nakopnutí", samotné by mi to tak hezky jasně "necvaklo". - Ovšem potíž je, že on už při několika incidentech (které nastaly jako jeho reakce na ubližování jinými dětmi, viz diskuze "Šikana" před pár měsíci) dokázal přede mnou úspěšně zatloukat jedno vypláznutí jazyka, lezení pod lavici při hodině, braní pastelek dětem a další drobnosti. O tom jsem se dozvěděla až od p. uč. - Situace je tudíž nejasná, a jestliže mi vadí takové chování (vyplažený jazyk), tak s řešením musím počkat až po pohovoru s učitelkou. Pokud máte někdo ještě nějaký tip, napište.
- Dík za inspiraci.
M.