Přidat odpověď

Mně ani při jednom ze tří porodů na břicho nikdo neskákal a to jsem rodila v jedné z "továren"...

U první holky mi pomohli přitlačit bradu na hrudník, tedy stočit se jakoby do klubíčka.
Při druhém, kdy se porod rozjel do téměř překotného a indikovaný SC prostě nestihli, tak museli rovnat druhé miminko, protože bylo příčně a hodně vysoko, ale byli celkem citliví na to, že u dvojčat hraje roli čas a navíc byly holky o dost dřív. Pamatuji se, že jeden doktor se snažil zachytit miminko zespodu, druhý mačkal (ale ne nijak silně) zvenčí na břicho, nakonec malou otočili a narodila se dvacet minut po té první (ta ze mě doslova vypadla sama).
No a u třetího porodu to šlo tak nějak samo. Tam jsem se bála všelijakých urychlování, bylo to v době, kdy ještě nebyly pořadníky a porodnice se rychle plnily, takže člověk do poslední chvíle nevěděl, jestli bude moct rodit tam, kam přijel, sály byly plné a spěchalo se....V mém případě akorát praskli vodu, což mi nevadilo, a nakonec mě skoro násilím postavili na nohy, aby mi převlékli lůžko, čímž vlastně malou popohnali a šlo to samo.

Takže moje zkušenosti s porody jsou vesměs dobré, i když třeba zdaleka neodpovídají "ideálním" porodům, o kterých se tak nadšeně píše....Pokaždé byli u porodu jiní lidé, přesto se mi ani jednou nestalo, že by se dělo něco, s čím bych nesouhlasila, no snad kromě nástřihu u provního porodu, ale to jsem byla ještě "mladá a blbá" a porodní plány ještě nebyly v kurzu....(Jinak řečeno, nic jsem o tom nevěděla, v knížkách se to nepsalo a net ještě nebyl příliš dostupný.)

Ve všech případech jsem pololežela na zádech a to naprosto dobrovolně, vůbec se mi nechtělo se zvedat, natož třeba chodit, klečet nebo hopsat na míči.