Přidat odpověď

Jani neboj-jsme na tom úúúúplně stejně!my máme naštěstí opravdu velký štěstí na učitelku,tak i na vychovatelku...ale taky chodim se staženým žaludkem co zas..no jsem na nás zvědavá,v pátek jdem do PPP,jsou dny,kdy si říkám,že se chová naprosto normálně a dny,kdy si říkám,že to snad ani neni možný co jsem "to"porodila))ale miluju ho a on opravdu umí být strašně miloučkej....jenže to předvádí jen mě,před ostatníma dospělýma se chová jak páčko,to snad ani nejde popsat..když máme návštěvu tak tu běhá z místnosti do místnosti,ječí,řve,neni schopnej odpovědět na otázku,místo toho odpoví kravinu,předvádí se-to je ta lepší varianta...ta horší je,že jim řekne ať jdou domů a to pěkně vztekle a přidá k tomu pár pěkných slovíček....no bylo by to na román,je takovej od miminka,uřvaný dítě,nespokojený,vzteklý,jak rostl tak drzý,berou ho amoky..v družině se mu děti smějou a on samozřejmě reaguje ještě hůř,nemá kamarády,přitom by tak moc chtěl..ale jak někdo přijde s dítětem,tak za chvíli řev a vztekání,každýmu diktuje co má dělat,jak to neudělá je zle(myslim při hře s dětma),na druhou stranu miluje malý děti a je na ně moc hodnej..a jak tu někdo psal o tom sociálním cítění,tak to on ale má...je strašně citlivej,vnímavej,hraje si většinou s dětma co jsou taky odstrčený nebo nějak "vyřazený"...a ke mě je milej,když marodim,nosí mi vodu,přikrývá mě,šahá mi na čelo jestli nemám teplotu...prostě mi přijde jakoby dva vjednom,protože z milýho kluka je během minuty nesnesitelnej "hajzlík"...neuznává autority,jedinou autoritou jsem pro něj já,alespoň si to myslim,se mnou se chová normálně..a teď trošku učitelka....jinak hrůza...fakt by to bylo na sepsání knížky