Přidat odpověď

Tak ja se tedy neztotoznuji s nazorem, ze dite v urcitem veku "ma narok" se takto chovat. To je nesmysl.
Ja tedy doporucuji:
- vymezit mu velmi jasne a striktne hranice a dusledne je dodrzovat. Zkus kazdy vecer misto pohadky mu vypravet co budete dalsi den delat, ze treba pujdete s brachou do skolky, pak pujdete nakupovat, pak na hroste apod... To me se velmi osvedcilo, dite s tim pocita, je na to pripravene, natesene a vse lepe funguje.
- okamziku, kdy zacne vyvadet, ja osobne ukoncuji komunikaci, protoze dite v afektu vubec nic nevnima, zadne argumenty, vysvetlovani nic - aspon teda moje ne
- babicky nepredelas a ani se o to nepokousej - at si delaji co chteji, ty se soustred na vztah ty-dite ne babicka-dite
- davej co nejmene prikazu, ale kdyz uz je das, trvej na jejich dodrzeni, zkus motivovat - napr. kdyz se obleknes sam, dostanes to a to, nebo ti neco koupim apod. a hodne chvalit
- pokud to ale dite nesplni, tak v zdnem pripade odmenu nedat
- a pokud po diteti neco chces, melo by z tveho hlasu, mimiky vycitit, ze to myslis SMRTELNE VAZNE - coz je nejtezsi Tzn. melo by na to byt soustredeno, ja treba se snazim, aby kdyz treba detem rikam, ze maji neco udelat, tak aby se mi divali do oci a potvrdili mi, ze mi rozumi a chapou co po nich chci.
TOhle se teda osvedcilo me, ale je to beh na dlouhou trat, tak hodne stesti