Přidat odpověď

Právě, že to jsou často blbosti. Řve, nechce tuhle lžičku, řikám, tak si vezmi jinou lžičku, ne, máma dala, máma dala tuhle, jestli chceš jinou, vezmi si jí sám. Jdu jinam. Dvacetiminutový hysťák, pak se zklidní vezme si jinou, sní Bobíka, jde si hrát, za chvíli hodí hračkou, tak já, že nesmí házet, řev, a takhle je to pořád. Mezitím si hraje, pomůže mi s pračkou, myčkou, pak zase něco chce, třeba sušenky, ale to už je čas na oběd, takže mu je nedám, řev. Pak vyřvává cestou do školky, že něco chce, říkám jdeme pro Jonyho, do krámu nepůjdeme, k doktorce nepůjdeme, dojedeme tam, tam je to ok, pak zase cesta zpátky, tu řve zase skoro celou, je unavený, ale spát už ho nedávám, protože je schopný spát 4 hodiny v kuse a večer neví, kdy usnout. Takhle je to celý dny. Manžel je v práci v Praze, jsem tu s nima sama. Občas už mi hrabe.