Přidat odpověď

Zabatko, nevim, kde jsi vyrostla ty, ale tam, co jsem bydlela ja, uz i pred triceti lety mely deti plno krouzku. Vozili mne na ne bud nasi nebo babicka, pozdeji jsem jezdila sama i pres celou Prahu. Jsem rada, ze jsem nemela cas na flakani se, krouzky mi do zivota daly napriklad to, ze kdyz neco zacnu, tak to musim dokoncit - velmi prakticke i v beznem zivote. Stejne na tom byl i muj manzel, ktery vyrostl v malem mestecku, vicemene na vesnici.
Syn ma taky krouzky, chodi na ne rad, nejsou to krouzky, ktere bych mu vybrala ja jako ambiciozni matka, ale vychazi z toho, co ma rada a co ho bavi - dvakrat tydne chodi tancovat lidovky na Rosenku, dvakrat tydne plave, mezitim ma ve skole krouzky v ramci skoly ci druziny - anglictinu, spolecenske hry, dramatak a bojova umeni. Hrat si stiha doma, casu s nami travi taky dost - i pri prejezdu na krouzky si s nim povidam, kolikrat mame vic klidu spolu sami v tom aute.