Přidat odpověď

Ahoj, můj Kubík má AS, diagnostikován ve 3,5 letech v Aple. Mně diagnoza moc pomohla, protože jeho nezvládání soc.situací vždycky končilo výbuchem vzteku a agresí vůči ostatním dětem (např. ve 4 letech jsme v hračkářství potkali stejně starou cizí holčičku, která měla v ruce hračku, a když ji maminka přivolala k sobě, tak tu hračku jen tak hodila mezi ostatní hračky. Kuba byl dva kroky od ní a jeho reakce byla, že jí jednu okamžitě natáhl...).
Co se týká proher, tak Kubovi zrovna prohry nevadí, ale ve hře nechce dodržovat daná pravidla, vymýšlí si vlastní a ty podle něj musí dodržovat všichni kolem. S mladším bráškou je schopný si chvíli krásně hrát, pak se ale rozhodne, že hračky uklidí a beze slova mu hračku vyrve z ruky a ještě se směje, že se bráška vzteká (a za chvíli se perou, protože prcek si to nenechá líbit).
Diagnoza mi pomohla nesrovnávat ho s ostatními dětmi, pomohla mi pochopit jeho myšlení a hlavně nesnažit se ho nacpat do těch příslušných pravidel, ale předcházet jeho výbuchům a vztekům (když byl menší, tak měl klasické autistiské postupy při oblékání, chození po správném chodníku atd, dnes mu zůstal jediný postup, a to, že když jde na záchod, musí mít rozsvíceno i v předsíni a v koupelně, to zatím neřešíme ).
Jinak ve třech letech se naučil číst, ale smysl toho, co čte, pochopil až skoro v šesti. Chodí do první třídy, ve škole má asistentku a i když jsem o té škole, kam chodí, neslyšela zrovna nic dobrého, tak jsem s učitelkou a asistentkou velmi velmi velmi spokojená. Vše je o lidech