Přidat odpověď

A jestli vám to nedochází, tak se nedivte, že podobné jednání nemusí docházet ani jedenáctiletým dětem.
Ona se tu se svým problémem zcela dobrovolně vystavila na pranýř a sem-tam prostě někoho baví přijít a máznout jí čmouhu na tvář nebo rovnou jednu vrazit.

Přišla sem, protože ji překvapilo a vystrašilo jednání vlastního syna a nebyl jí lhostejný ani osud šikanovanéo chlapce. Podle mě jedinou a základní povinností bylo působit na vlastní dítě, čehož se ujala podle mě sofistikovaně - působit na zjevně dominantní a bystré dítě na prahu puberty jistě nejde hrubou silou. Další úkoly, které na sebe v rámci řešení situace jsou jakýsi nadstandart - vůbec už se do toho hrnout nemusela a dělá to ze své vlastní potřeby - tím myslím intervenci v rámci celé komunity a hmotnou pomoc šikanovanému chlapci.

Zato tady se dočkala zajímavých reakcí. Od naprosto stupidních útoků na svoji víru přes zjevnou závist díky dobré materiální situaci rodiny až k nesmyslným opakujícím se požadavkům na úrovni odstranění všeho zla, válek a hladomoru.

Ona uviděla a správně poznala problém, začala ho řešit podle mě velmi moudře a nadstandardně a tady dostává kartáč... Podle mě nejmíň psychologicky zajímavé.