Přidat odpověď

Taky nejsem dvojče, jen dvojčata mám, a vlastně jsem skorodvojče (sestru mám o necelý rok mladší a během školky jsme byly považované za dvojčata, pak se to změnilo, když jsem šla do školy o rok dřív než sestra). Za sebe - nikdy neoblékám dvojčata stejně, vždy mají aspoň něco odlišného - kalhoty nebo triko (o zimních a podzimních věcech nemluvím, tam je to otázka praktická). Jde mi o to, aby je odlišovalo i okolí, aby pro ně nebyla jen dvojčata, ale kluk x a kluk y. Oni sami si řeknou, který je který, ale přesto, neustále je hlásit, že jsem ten a ne onen, taky by mi to vadilo. Ohl kroužků - necháme výběr na nich, když budou chtít chodit spolu, budout mít možnost, nebo je oddělíme, ale sami si myslím řeknou později. Škola - no raději bych je dala každého do jiné třídy, ale otázka je, jestli budou 2třídy, a jestli budou sami chtít, takže to ještě necháváme, ještě je čas.
Mám poznatek ohl toho dělení - učila jsem dvojčata, byli na sebe hodně fixovaní. Jednou mi přišel jen jeden z nich, druhý byl nemocný. Ten, co dorazil, plakal, protože mu bylo smutno po bráchovi, a ani nechtěl pracovat, nic. Pak jsem se dozvěděla, že protože brácha nebyl ve škole, tak ani ten zdravý do školy nešel, protože nechtěl být sám. To mi připadalo už trošku patologický. Navíc se ten slabší schovával za bráchu, který byl zas zvyklý za toho slabšího(možná bych řekla línějšího a vyčuranějšího, naučil se v tom chodit) pracovat a odpovídat. Ten pomalejší se prostě vezl.
My se snažíme dvojčata dělit, když to jde, spíš to šlo, když byli menší, nosili jsme v šátku, takže si vázal každý rodič jednoho, to bylo fajn. Nebo jsem si je střídala.