Přidat odpověď

Jak píše Kudla - jedním z nejlepších odborníků na šikanu u nás je Michal Kolář, který zároveň figuruje v OS Společenství proti šikaně (www.sikana.org). Posktyje řadu přednášek, školení i velmi praktických kurzů, které mohu jen doporučit. V rámci jednoho z nich jsme pod Kolářovým dohledem dokonce sehrávali role agresorů i obětí, a bylo to skoro víc praktické, než si většina účastníků (dospělých pedagogů) přála.

Nedávno vyšla Kolářova nová kniha (Nová cesta k léčbě šikany), tu jsem ještě nečetl, ale i ty předchozí jsou vynikající a velice praktické. Konkrétní návod na řešení šikany ve školách v nich rozhodně najdeš.

K tvému příspěvku jen jednu poznámku: dle mých zkušeností vykazuje oběť šikany velice většinou sama problematické chování (například se chová k ostatním povýšeně, krade jim věci, svým chováním při hodinách způsobuje třídě problémy apod.) Což pozici oběti v kolektivu ještě dále problematizuje, neboť i přihlížející "většina" má dojem, že si oběť týrání od agresorů vlastně zaslouží. Dokonce i nemálo pedagogů říká: "vždyť on si za to může sám" (obzvláště ve chvíli, kdy agresory jsou sociometrické hvězdy třídy, u učitelů oblíbené). Částečně se samozřejmě jedná o špatně zvolenou obrannou reakci oběti, částečně o samotnou příčinu šikany... je to bludný kruh a nemá smysl zjišťovat, kdo začal.
To, co popisuješ, je tedy IMHO spíše pravidlem, než výjimečným případem.