Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Ahoj Lucko!
Zajímalo by mne, jak staré máš dítě. Jsou mu dva? Tři? Rok? - Můj syn spal ve zhruba dvou letech 10 hodin v noci a 2,5 hodiny ve dne, tj. o 2 hod. méně než spí Tvé dítě. Ve 2,5 letech přestal ve dne spát úplně a v noci spal asi 11 hod., což se kolem pátého roku stáhlo na 10, a teď se to ustálilo asi na 9,5 hodinách (bude mu za měsíc 7 let).
Odmalička je velmi úzkostlivý a bojácný, a dává najevo dost silnou vůli - není moc tvárný a přizpůsobivý. Tj. když jsme se pokoušeli o tu slavnou metodu "vyřvání" dítěte, tak jsme to velice brzo vzdali: řval jak tur, neutišitelně, srdceryvně, nepřetržitě, zoufale, bezmocně. Já ani manžel jsme neměli nervy to poslouchat. Tj. uspávali jsme ho do asi jeho 5 let. Zabíralo to, pravda, spoustu času. Ale když dneska vidím, jak je citlivej (to se v kojeneckém věku tak snadno nepozná - miminka brečí, a někdy se vlastně ani nepozná, proč) - tak si říkám, že by z toho býval měl akorát tak trauma, kdybychom bývali hodlali vydržet. A podle toho, jak jsem syna do současné doby poznala, tak by taková akce netrvala "pouhé" tři dny, ale spíš měsíc. A podle toho, jakej mám pocit z jeho citlivý dušičky, tak konkrétně ON by NEMĚL pocit, že ho máme stále rádi, kdybychom ho bývali nechali "vyřvat" - i kdybychom ho jinak bývali byli na rukou nosili. Apropos - plyšáky vždycky nějaké měl, i hračky - ale žádná pro něj nebyla do těch 5 let tak významná, aby dokázala "nahradit" přítomnost rodiče.
Proto se odvažuji tvrdit, že metoda "nechat vyřvat" je jen pro děti s hodně tuhým kořínkem, a že je nesmysl ji chtít "zavádět" jaksi paušálně. A proto se taky stavím aspoň částečně na stranu Sylvy - pokud by při "vyřvávací" metodě dítě zažívalo totéž, co si myslím, že by zažíval můj syn, šlo by nepochybně o něco velmi blízkého psychickému týrání.
M.