Přidat odpověď

Odjakživa si nechávám na všechno dost času, protože vím, že trpím prokrastinací. Snad nikdy jsem neměla tak krásně seřazené knížky v knihovně a spáry vycíděné kartáčkem na zuby jako když jsem se učila na státnice. Nejsem v tom sama, kamarádka vyprávěla jak si pořídila katalogový list svých několika tisíc knih v knihovně. Nejlíp uklizeno mám zkrátka a dobře, když pracuju nebo se učím.

Sedám k počítači s tím, že už to na TOM opravdu musím dělat. V tom začne pípat sušička. Běžím k sušičce a rovnou jdu prádlo složit (normálně bych ho jen pohodila na postel). Dám prádlo do skříně, sedám k počítači. Napíšu dvě věty a skončí myčka. Uklidím nádobí a přitom si všimnu šmouhy na okenním skle. Koukáme na sebe-šmouha a já. ŠMouha tam je už rok, ale začala mě štvát právě teď. Myju šmouhu a potom napíšu dvě věty do počítače. Vzpomenu si, že je potřeba zaplatit školku. Zaplatím školku, zároveň zkouknu trošku zpravodajství, když už jsem na internetu že jo. Hm elektřina zase zdražuje a Bartošová už nechce žádného prolhaného Itala. Uběhla hodina. Mám čtyři věty. Přednáška je na hodinu, potřebuju těch vět mít zatraceně víc. Za dvě hodiny musím vyzvedávat ratolesti ze školky. Á ratolesti, vlastně se musím podívat do internetového hračkářství, jestli už konečně někde mají tu správnou Bárbínu, co má dcera objednanou u Ježíška. Skočím si na záchod a v tom ji objevím. Je tam. Plíseň mezi spárama. Mrcha. Pravděpodobně tam ta plíseň bují bez mého povšimnutí půl roku. Já ale odolávám. Vím, že tu přednášku fakt musím napsat. Tak na sebe koukáme, plíseň a já. Nakonec jdu se zakvílením pro savo a kartáček na zuby.

Zítra, plánuju si, zítra rozhodně vstanu za kuropění a pěkně za čerstva to všechno napíšu.

Nebývá to vždycky takhle hrozný, když už se termín blíží, dovedu i soustředěně zamakat, ale tohle se mi fakt někdy stává.

Jak jste na tom vy a prokrastinace ?