Přidat odpověď

reportáž je kontroversní, pan Klíma si věru nevybral zrovna nejlepší representace jedné i druhé strany. Boriš Šťastný věci nerozumí zhola, kolega internista
sděluje, že VHB není úpro kojence nebezpečná, což není pravda, kdežto skutečností je, nebezpečný není horisontální přenos, kdežto vertikální je skoro jistý (a aktivní i pasivní imunisace hned po narození mu účinně zabraňuje), je docela dobře možné, že hexavakcína je v jistém ohledu zbytečná a mohlo by se očkovat bez VHB, na druhou stranu je tu i komfort hexavakcíny, které jednak kryje i ta minimální risika infekce kojence a jednak ušetří dítko další od dalších injekcí později, právnička ligy taktně zamlčuje a pozměňuje znění některých článků (26 ?) Úmluvy o biomedicíně, kolega ilustzrativně vyšetřující děti nemá dobré informac ani o zemi, ve které úsdajně působil, kdežto uvádí své dojmy jako fakta ... to je holt tak když se k věci vyjadřují ti, kteříé o ní nic nevědí

Samozřejmě, že je tu vzor řady vyspělých demokracií, ¨které očkování mají toliko doporučené. Trochu problém chápu v tom, že je otázka, zda by se při podobném režimu u náís docílilo stejné proočkovanosti, důležité pro jev, označovaný jjako koektivní imunita (např. srovnání proočkovanosti v nepovinném očkování u nás a v Rakousku je pro nás nepříznivé výrazně)

V pomyslném systému, v němž by si každý hradil péči přímo a očkování bylo dobrovolné a zdarma, by se oné kýžené proočkovanosti nejspíše dosáhlo, ale takový systém není možný. Nicméně bych řekl, že protekce silného státu je obecně méně prospěšná než co největší míra svobodného rozhodování jednotlivce a být po mém, nechám očkování nepovinné a při případné nutnosti (z politických důvodů) hledání kompromisu, dal bych jako povinné nanejvýše očkování proti těm infekcím, u kterých odolnost populace výrazně záleží na kolektivní imunitě. Nelišíme se od vyspělého světa v tom, která očkování máme za důležitá, lišíme se jen ve formě a způsobu dosažení toho, aby děti nebyly až tak absolutně závislé na rozhodnutí svých rodičů. Na druhou stranu, v obecné, spíše filosofické rovině, dítě je pojištěnec, za které ZP platí stát a vnímám tedy i určitá právo státu rozhodovat ve věci péče o jeho zdraví.