Přidat odpověď

Moje máma neopomene využít každou příležitost,aby mi dala najevo,že jsem se jaksi "nevyvedla" dle jejích představ,že jsem celý táta(který už 30 let nežije).
Tomu se těžko brání,když ani já sama nevím,jaký můj otec byl,když mi zemřel,když jsem byla úplně malá.Rozhodně to nebyl ale žádný závadný typ,asi měl jen některé vlastnosti,které mojí mámě neseděly.Nikdy nevím,co na to mám říct,bránit se- nevím jak.At se mi povede v životě cokoli(a není toho naštěstí málo),tak to máma přehlíží,naopak se vypichují sebemenší nedostatky,pokud si jen trochu postěžuju,že je toho na mě moc,že jsem unavená,že mě děti zlobí atd.atd.-co všechny známe-to jí nezajímá,mám prý dost síly a energie a koneckonců mi prý ten zápřah jednou bude chybět....No je to někdy fakt těžký.Snad nebudu totéž dělat svým dětem(i když tam ty nepěkné rysy mužských členů manželovy rodiny někdy pěkně probleskují