Přidat odpověď

To já právě nevím. Mám teda vyzkoušeno, že když dojde na nějakou vypjatou situaci, kupodivu se nehroutím a uvažuju zcela racionálně. Panikařit začnu až pak, kdy mi dojde, co se ještě mohlo stát. Ale my žijeme tady a nevíme, jaký je život tam. Samozřejmě je neomlouvám, to ne, je to hrozné.

Jednou byl nějaký pořad o první pomoci a o tom, proč lidi třeba nepomůžou při dopravní nehodě nebo když se někomu udělá špatně na ulici. Prý to není proto, že by nechtěli pomoct, ale že mnohdy nevědí, jak se to správně dělá a taky mají strach, že by se jim to nepovedlo, ten člověk by mohl umřít a oni sami měli ještě problémy se soudy.

To samé, kdyby se chtěl někdo někoho zastat. Všichni koneckonců známe případ Pavla Opočenského, že jo.