Přidat odpověď

Knihu jsem nečetla což mě mrzí, protože mě tohle téma zajímá a mockrát jsem nad tím přemýšlela.

Svoje porody považuju za to lepší v životě co mě potkalo a nejen proto, že se mi při nich narodili moje děti ale protože to byly silné a vzrušující zážitky, na které ráda vzpomínám.

U prvního porodu jsem říkávala, že mě nebolel, ale asi jo, ale já to vnímám tak, že ne. Je to proto, že jsem měla kontrakce jenom půlhodiny a dá se vůbec říci, že půlhodinové kontrakce = porod bolel? Nevnímám to tak a bylo to prima a dokonce (a jistě můžete říci, že se rouhám) jsem měla skoro pocit ve myslu "a to je jako všechno"... to je vše čeho jsem se tak bála a najednou z toho je kdydenic tunic a mimi v náručí... hodně mě to překvapilo a opravdu jsem to nečekala, že vše půjde jako po másle a to měl syn skoro 4kg.
Druhý porod byl jiný a těžko čekat vzhledem k tomu prvnímu, že by mohl být ještě snažší a rychlejší... byl těžší, rozbíhal se pomaleji a trval déle, cca 4 hod ikdyž je velmi subjektivní odkdy počítat čas... Byl to o dost fičák proti prvnímu, byla jsem totálně KO, ale nebojovala jsem proti bolesti, snažila jsem s ní vyjít po dobrém a jediné co mě trápilo byli obavy, zda je mimi ok, protože jsem neměla téměř žádné kontroly v průběhu porodu... Vzpomínám ráda a porodu si více "cením" než prvního, protože jsem s ním měla více práce, ale vzpomínám na oba ráda a rozhodně ne jako na bolestivé záležitosti, nebo že bych kvůli jejich průběhu nechtěla mít další děti.
Byla jsem v porodnici, které jsem věřila, kde mi dovolili dělat co jsem chtěla, nerodila jsem na sále a "v záři reflektorů", jenom s PA a v poloze dle svého výběru, takže podle mě vše bylo v klídku a pohodě.
Ráda bych se dočetla něco víc ikdyž můj zájem už je jenom v teoretické rovině...