Přidat odpověď

Možná blbě nazvané téma, ale nějak mě výstižnější nenapadlo.
Mám tři týdny do porodu, 3,5letou dceru (která už chodí do školky, tedy pokud není marod), tři měsíce do státnic (necelé) a byt po rekonstrukci.
Přítel v září měnil práci, je ve zkušební době a má toho fakt nad hlavu.
A nějak stále nedokážeme vyjít s penězi.
A naše momemntální situace je taková, že přítel nemá čas dávat do kupy byt, aby tu až se mimino narodí, nebyla špína, prach... no prostě aby to tu bylo hotové. na něco jsme už angažovali řemeslníka, ale více peněz už navíc momentálně nemáme. Vlastně je furt v práci nebo sedí doma u PC, případně je unavenej a rád by si odpočinul. Chápu.
Já mám obří břicho, jsem celá oteklá, mimino mi bydlí na močáku, takže už mi dělá problém jít s malou třeba ven. Ocenila bych, kdyby mi občas pomohl a hlavně, kdyby se snažil udělat něco doma. Nevím zda mě chápe, ale spíše ne. Pro něj je priorita práce.
Vím, že musíme něco jíst, z něčeho žít. Nemůžeme ale jíst na staveništi. Navíc problémy s tím, jak on se angažuje v práci, máme celou dobu, co jsme spolu. Když se malá narodila, měl problém být u porodu, protože měl hodně práce. Nebyl s námi doma ani den ze stejného důvodu. Když jsme se s tehdy dvouměsíčníém miminkem stěhovali, neměl čas dát byt do pořádku, protože měl hodně práce, a já jsem bydlela tři měsíce u rodičů, kam za námi jezdil tak max jedhnou týdně (spíše méně). Společné víkendové výlety - neznáme. On tvrdí, že je chyba ve mě - moc utrácím apod apod a proto on musí vydělávat. Mě už z toho jde hlava kolem. Minulý týden jsem odmítla hospitalizaci na rizikovém, protže tvrdil, že musí dělat přes noc (v práci) a neměl by kdo hlídat malou. Nakonec ale přes noc stejně nedělal, na to už byl moc utahanej, jen se tím nervuje. A mě samozřejmě taky.
Jenže teď mám pocit, že můj stav má tak nějak přednost.
Má někdo radu, jak z toho ven /pokud možno bez hádek?)