Přidat odpověď

Já k tomu došla po potratu, ale nakonec jsem se nerozvedli. Ale strašne moc jsem se chtěla rozvádět, já jen já a hlavně já. Manžela jsem v tu dobu nenáviděla, urážela ho, řvala na něj co nejhorší nadávky, párkárát i uhodila a byla jsem k němu odtažitá i v intimnostech. A on to řešil tím, že buď mlčel nebo když se napil tak mě slovně urážel, ale nikdy mě neuhodil, a když už byl na pokraji sil tak utíkal z domu pryč a vracel se až jsem spali, pozdě v noci. A nechtěl ustoupit a navrhoval nějaký čas žít bez sebe v odloučení, ale pak, že se k sobě vrátíme. Moc nám pomohla rodinná dovlená, jen my a syn. Nyní je vše v pořádku s tím, že další dítě již neplánujem a nemluvíme o něm neb to necháváme na osudu....
A život u nás jde dál...