Přidat odpověď

hele, a to, že stejné skoro nekonečné množství času uplynulo, než jsi se narodila, z toho na tebe závrať nejde?

Já se třeba vůbec neděsím toho, že tu nebudu, občas mám tak intenzivní pocity, že neexistuju, že mi to přijde skoro jedno, jestli fyzicky bidu či nebudu přítomna, a nejsou to nepříjemné pocity, když je mám fakt autenticky (a spontánnedo určité míry si je dovedu navodit, ale není to ono), tak je to dobrý zážitek.
Z čeho mám v souvislosti ze svojí smrtí fakt hrůzu je, že bych zemřela, než moje děti vyrostou. To mne občas donutí i jít k doktorovi. Doufám, že se dožiju jejich dospelosti, jajo bonus bych brala dožít se i nějakých vnoučat. Celkově ale příliš dlouhý život do vysokého stáří jako atraktivní neshledávám, protože roste jednak pravdepodobnost různých demencí, a drzhak naopak, že se v plném rozumu dožiju úmrtí milovaných lidí - čím déle budu žít, tím víc jich pohřbím. Po tom neprahnu.