Přidat odpověď

Maargit, já vím, že budu vypadat jako úplný blázen, ale já mám s manželem dětí 5 a výběr jména byl vždycky problém. U prvního jsem mu zamítla Terezku a od té doby všude rozhlašuje, že do toho chudák nemá co mluvit Všechna jména jsme řešili až na poslední chvíli, v podstatě většinou cestou do porodnice. Naposled u dvojčat se od výběru úplně distancoval, že mu je to úplně jedno Byla jsem z toho dost nešťastná, ale nakonec vybraly jména starší děti. Monžel argumentoval, že stejně i kdyby něco vybral, že mu to zamítnem "jako vždycky", tak že to je ztráta času.
Děti má moc rád, opravdu se jim věnuje, čte pohádky, koupe. Všechna jména používá láskyplně a začínám věřit, že mu bylo fakt jedno, jaké jméno vybereme, že nejde o jméno, ale o člověka. Jen to nedokáže vyjádřit tak, aby vlastně neubližoval. Kdyby mě objal, řekl "mám tě moc rád a fakt už nemám sílu ta jména řešit, něco vyber, budu "to " mít rád s jakýmkoli jménem", která z nás by se zlobila? Ale to je (aspoň u mého muže) sci-fi. I když v hloubi duše věřím, že to tak vlastně myslí.
Ale kolikrát jsem na něj taky naštvaná a mám pocit, že jeho zájmy jsou na prvním místě, pak děti a nakonec já. Řekl to už dávno nějaký "mudrc", že u ženy jsou na prvním místě děti, pak muž a nakonec ona sama, u chlapa je to pořadí jak jsem psala. Asi se s tím nedá nic dělat, pokud cítíš, že mu na Vás záleží a pokud by Vás ochránil před vetřelci, asi o moc lepšího chlapa nejde najít, bylo by to proti přírodě
Píšu to vše proto, že Ti chci dát naději, že Tvůj chlap prostě jen trucuje, je nervózní před porodem, to je normální. Už jsem zažila spoustu situací, kdy mě ten můj děsně štval, už u třetího jsem si říkala, že jsem asi úplně pitomá...
Ale život ukazuje, že v běžných bitvách je to běs, ale když jde do tuhého, můžu se na něj spolehnout a i po jedenácti letech se milujeme. Ale opravdu to není láska romantická. Ani si nejsem jistá, že bych jí tolik let chtěla a opětovala