Mam ji rada a ona me, ale vzdycky jsme kazda byla jina a to vyrazne. Jiny pohled na svet, jine zajmy apod.
Ona je uzavrena, bez vrelejsich projevu k okoli, bez pratel, vse jen pro rodinu, navic xenofobni, nekompromisni, kazdy, kdo dela neco jinak, nez ona, je divnej a konec a svet ma zuzeny na kolegyne v praci, TV, pritele a zvelebovani bytu. Vnoucata ji nijak zvlast nezajimaji, nehlida, ja ji je tedy nevnucuju. Proc ne, ale velmi dlouho chapala, ze ja jsem jeji opak.
Vidame se tak 1 x za mesic, obcas volame, kdyz se ji neco nelibi (napriklad kam jedu na dovolenou, neco ohledne mych deti..) tak mi to durazne vyrika, ja opakuju ano, ano, ale ja to udelam takhle, tak mi praskne s telefonem a je urazena
Dneska uz se tomu smeju, ale byly doby, kdy jsem ostatnim zavidela jiny typ mamy.