Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Lucko!
Teď ses mne tedy velice dotkla, a říkám to narovinu, že je to vyloženě osobního charakteru. Protože moje rodina shodou okolností patří k těm chudším - i já, manžel + dítě, i moje matka atd. Nejsem si teda zcela jistá, zda jsem to správně pochopila, kdyžtak mne oprav. Ty děláš rovnítka mezi chudý = mlácený, nevšímaný, problémový a bohatý = O.K., vychovaný, diskutovaný?
Moje babička pocházela z chudé, velice chuďoučké rodiny, měla 6 sourozenců, a od ruky do úst takříkajíc dost daleko. NIKDO NIKDY NEKRADL, nepodváděl, děti byly vychovávané k čistotě, poctivosti, pracovitosti. Babička i ostatní její sourozenci byli dříči, to si dneska nikdo ani neumí představit, co ti lidé museli všechno zvládnout, překousnout, přetrpět. Samozřejmě se sedmi dětmi se nedalo moc "vykládat" - a ani to tehdy, za první republiky či ještě za císaře pána, nebylo jaksi zvykem. Jestli byli byti nebo ne, to nevím, ale kdyby ano, tak by se to ke mně dostalo, neb babička o svém dětství vyprávěla hodně - a byla také velice citlivá, takže by se jí něco takového jako nářez zatraceně zarylo do paměti. Ani když měla babička svoji vlastní rodinu, nebyla ani zdaleka bohatá, naopak - před nástupem socialismu je bohatí sedláci ze vsi pěkně brali na hůl, a mí prarodiče byli takoví poctivci a dobráci, že proti tomu nic nedělali. Totéž se dělo i po Únoru - v družstvu je taky spíš zneužívali. Na moji matku nikdy nikdo nevztáhl ruku, a ať vůči ní mám jakékoliv výhrady (jakože mám), tak se jí nedá upřít, že je to poctivá, pracovitá duše, dříč, kterej by nikdy nikomu záměrně neublížil. - A my? Jsme chudí jak kostelní myši, nemám práci, protože na jedno pro mně vhodné místo se hlásí klidně 70 uchazečů - a já nemám moc čím oslnit: ani atraktivním vzhledem, ani sebejistým vystupováním, ani extra odbornými kvalitami... Trochu na tom pracuju, přihlásila jsem se do rok trvajícího rekvalifikačního kurzu, čekám, jestli mne vezmou - musela jsem si na to půjčit. Ale práci - tu mi to ještě nezajistí... Pravda, občas synovi "nějaká ta" přiletí - např. když na mne vyplázne jazyk (z vyložené provokace, ne jako že by nevěděl, že to nemá dělat). Pravda - syn JE problémové dítě - ale rozhodně to nesouvisí se stavem našeho konta. Ačkoliv jsem chudá, stejně s ním hodně a hodně povídám, hodně a hodně vysvětluji, hledáme řešení, ať spolu, nebo třeba mezi sebou s manželem atd. atd. Tedy - není pravda, že bychom se synovi nevěnovali. V čem mu chudoba vadí nejvíc - že nám (rodičům i synovi) nemohu dopřát tolik kultury - tolik bych chtěla třeba bydlet v Praze a každej týden zajít do divadla - jednou se synem na pohádku a jednou třeba jen tak sami s manželem... A těch výstav, koncertů, jak mně je líto, že nám unikají všechny ty skvělé koncerty, jak vážné hudby, tak třeba džes atd. atd. - To mi teda dost vadí a hněte.
Jinak by se Tvé vývody křížily i za předpokladu, že bys dávala rovnítko mezi bohatý = rozmazlený, neb o synovi mi pár lidí (profesionálů i amatérů) řeklo, že je rozmazlený...
Takže bych Ti doporučovala, abys jako laik nezacházela do žádných vývodů typu chudý = spratek a bohatý = skvělé dítko.
M.