Přidat odpověď

Já si tohle uvědomuji ve chvílích, kdy se tu některá ženská chlubí, jak je úžasná, že za posledních dvacet let nevyležela jedinou nemoc, protože to "nešlo". Po jistých nehezkých událostech, které mě v minulosti potkaly, jsem na tohle zvlášť alergická. A vždycky mám chuť ječet: "Táhněte s tím svým pseudohrdinstvím někam, když si zničíte zdraví a skončíte v horším případě v krematoriu a v lepším v invalidním důchodu, tak budete dětem k ničemu!" Ano, je jasné, že když jsem doma sama s miminem nebo batoletem a je mi zle, tak ho nemůžu nechat celý den jen tak. Ale udělám jen to nejnutnější kolem dětí a na všechno ostatní kašlu, abych se co nejdříve vrátila do formy. Ale abych manželovi a puberťákům se čtyřicítkou horečkou vyvařovala teplé obídky a smýčila celý dům? Ani omylem.