to dělala moje babička - MMCH učitelka z MŠ - nesměla jsem si u ní sama ani udělat šťávu (ještě někdy v deseti letech), zato hrozně lpěla na tom, že když si o tu šťávu říkám jí, tak musim poprosit a pak poděkovat - šílela jsem z toho, že se musim prosit o něco, co bych si mohla zařídit sama a dodnes nechápu, o co jí šlo
v zimě navíc tu šťávu dělala z teplý vody, abychom nenastydli
druhá babička nám něco nachystala (třeba buchty), ale když si někdo chtěl dát něco jinýho (rohlík s máslem např.), tak se prostě obsloužil dle libosti