Přidat odpověď

Dcera (skoro 7) se neskutečně bojí kostlivce. Když jsem ji loni vodila do školky, tak jsme musely projít kolem jedné školní třídy (u nás je školka ve škole), kde měli před tabulí "Alberta" - kostlivce na stojanu a malá měla každé ráno fobii kolem té třídy projít.

Asi před čtvrt rokem se dívala u babičky na Animáčka a najednou tam v kreslené pohádce ve vodě plavala lebka, malá se začala třást, utekla a od té doby už Animáčka nepustila. Šmouly si pouští jenom na CD.

Právě v této době byla nemocná, do toho ta lebka po vodě, jak plavala a malá mi začala bláznit - najednou během dne - spíš navečer, se mě držela, plakala, chtělo se jí blinkat, já už z toho byla nešťastná.... bylo to hrozný. Babička se malou snažila pořád zabavovat a odvádět pozornost jinam, ale vždycky to pak po půl hodině na malou "sedlo" a zase jančila. Nakonec jsem zvolila taktiku - že to musíme probrat, vysvětlila jsem jí, že to bylo jenom v pohádce, že takovou kostru máme v sobě všichni, že to nic není jenom kosti a že není vůbec čeho se bát. To trvalo asi týden, až pak to malou přešlo. Dodnes ale má z jakéhokoliv obrázku, kde je lidská lebka záchvaty hrůzy.