Přidat odpověď

Já jsem po porodu 3 měsíce, na těhotenství jsme čekali skoro 2 roky a celé jsme ho měli pokazené špatnými výsledky tripple testů a protože jsem odmítla amnio, do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli bude mít miminko downův syndrom nebo ne, ale chtěli jsme ho tak i tak. Porod byl dlouhý, na sále jsem byla 27 hodin (a předtím ještě den bolestí z neúspěšného vyvolávání porodu - pak mi praskla voda), neotvírala jsem se, dostala jsem dvě infuze, byla jsem na pokraji sil, pořád jsem chtěla něco proti bolesti a říkala jsem si, že toto už v životě nebudu absolvovat, že jedině císaře, samotné tlačení trvalo dvě hodiny, ale to už mi bylo všechno jedno, byla jsem už slabá, doktor mi tlačil na břicho, jinak bych tam byla ještě teď. Podle něj i podle porodní asistentky to byl nekomplikovaný porod, ale já jsem teda byla jiného názoru.
Ale když byla malá na světě, tak všechna bolest okamžitě opadla, od té chvíle mi bylo naprosto dobře a byla jsem plná sil, nebylo mi vůbec nic a to ještě nebyla venku placenta a čekalo mě šití, které bylo hodně rozsáhlé a celkem to bolelo, ale už jsem se u něj smála. Donesli mi malou ukázat, měla obrovský porodní nádor na hlavě, ale pro mě byla nejkrásnější nas světě (porodní nádor za pár hodin skoro zmizel), přikládání k prsu neprobíhalo, protože doktor i porodní asistentka byli toho názoru, že jsem natolik hotová, že mě tím nebudou zatěžovat, ale mně už vůbec nic nebylo! Spala jsem jenom 5 hodin a pak mi malou přinesli, celý den jsem se na ni dívala, na ty malé prstíčky, ouška a očička a byla jsem nejšťastnější na světě, když za mnou přijel manžel, tak bylo malé 13 hodin a byli jsme rodina.. Dnes jsou jí 3 měsíce, je to naše sluníčko, dělá ohromné pokroky, krásně pase koníčky, nádherně se směje a mi ji máme nejradši na světě. Na porod vzpomínám jako na krásnou událost, kdy naše holčička přišla mezi nás. Nikdy nezapomenu, jak porodní asistentka řekla: "máte holčičku". Všichni (z rodiny) si mysleli, že budu po takovém porodu úplně hotová a už nikdy nebudu chtít děti, ale je to úplně naopak. V porodnici jsem měla celou dobu pokoj sama pro sebe, protože jsem byla po těžkém porodu, ale já jsem vnímala jenom to, že mám miminko...
Jak to máte vy?