Přidat odpověď

Vzpomínám si na dva okamžiky, jedno, když mě položili koncem první doby na bok (měla jsem nutkání stát, což mě nechali většinu času, ale prý na chvíli musím na bok kvůli rotaci hlavičky) a já si vzpomněla, jak mi ještě při prvních kontrakcích, když jsem z domova volala, mamka říkala, že to bolí jako větší měsíčky. Měla jsem v té chvíli chuť jí vyškrábat oči.

A pak okamžik, kdy jsem byla plná endorfinů po porodu a říkala jsem doktorovi ve veselém rauši, ať mě zašije pořádně, že se za tři měsíce vdávám a chci se vdát jako panna

No, upřímně, druhého porodu se bojím, v tomto pořadí: komplikace, bolest... to je vlastně všechno, ale docela mi to stačí ale šla jsem do toho podruhý, tak to za to asi stojí.