Přidat odpověď

Na každý jinak, ale na všechny s láskou, protože "odměnou" byl vždycky ten mrňavý ukřičený uzlíček.
První mi vyvolávali, dva dny, od prasknutí vody byl syn za 3 hodiny venku na dvě zatlačení, ovšem šití na hodinu a 3/4. Spala jsem jen první noc, tu další jsem na něj koukala a třetí probulel.

U druhého praskla sama voda a já v obrovské euforii, že TO přišlo sama jsem odfuněla osm a půl hodiny do porodu v obrovském rauši a nadšení, každá kontrakce mě rozradostňovala, že bude brzo po všem.

Třetí porod nejkratší, nejvíc jsem si všechno uvědomovala a věděla "jak na to". Ve stejném porodním pokoji jako první, takže "jako doma"

Šestinedělí u každého zcela jiné, ale asi nejvíc jsem si pobyt v porodnici užila se třetím, vyšel mi jednolůžkový nadstandart, pohoda, klid, žádné courání cizích návštěv, žádné všetečné dotazy (prvorodičky prominou). Jen já, miminko a spánek kdy jsme potřebovali. Manžel mě zazásobil vším z domova, abych nemusela ani pomalu vylézt na chodbu