Přidat odpověď

Mým prarodičům je oběma přes devadesát let, bydlí v panelovém bytě, krom dovážky obědů a nákupů jsou "soběstační". Již několik let ale přestávají udržovat pořádek a to včetně základní hygieny. Pět let jsem tam jednou za čtrnáct dní/týdně jezdila dělat kompletní úklid, díky tomu tam byla situace udržitelná. Letos se mi narodilo třetí dítko a na čtyři měsíce kolem porodu jsem prostě nezvládala. Radila jsem se tu, jak jim péči zajistit, zajistila, ovšem babička to velmi razantně odmítla. Moc jsme se všichni snažili, ale nepřesvědčili jsme ji, ani tak, že tam celou tu dobu s paní budu já. Sehnala jsem si tedy pani na úklid k sobě domu, že jim budu dál uklízet já (to jsem jim neřekla), ale babička strašně vyvádí, že tam nic dělat nesmím. Začíná u ní sílit stařecká demence, ztrácí souvislosti, dělá scény kvůli naprostým nesmyslům, nelze se s ní domluvit, byť mě zcela nekriticky miluje. Telefonuje mi, že jestli tam budu něco dělat, zničím jí život a rozbořím rodinu, atd. prostě NECHCE. Jenže když jsem ty čtyři měsíce tam nic nedělala, smrděl jejich byt až na chodbu, děti jsem měla strach tam brát. Do domu s pečovatelskou službou nepůjdou, celý život to považovali za zločin, "šoupnout starý do důchoďáku". Nevím, co mám dělat- nechat je tam zahnít v exkrementech, nebo nerespektovat její přání kolem jejího bytu, ignorovat její slzy. Udělali toho pro mě v životě moc, nechci, aby umřeli na hnoji, ani je trápit. Děda je rád, že jim uklidím, má vývod, špatná hygiena je pro něj nebezpečná. Nikdy jsem nekrátila čas "na povídání" kvůli úklidu. Máte někdo zkušenost se stařeckou demencí? Co mám dělat? Díky za váš čas.