Přidat odpověď

moje zkušenost je, že kamarádky, které partner argumenty o odpovědnosti apod přesvědčil k potratu, s tím chlapem už nejsou a mají jiné dítě s jiným. Kamarádka, kterou manžel k potratu nedonutil (měli spolu dvě děti, on ještě jedno z prvního manželství, a to třetí přišlo prostě neplánovaně) neb se nedala, je stále myslím šťaastně vdaná a tatínek by holčičku za nic nevyměnil (jakkoli ji nechtěl).
mě z toho vychází, že nutit ženskou v těchto věcech do něčeho, co se jí příčí, je nesmysl. Samozřejmě, otázka tří, čtyř dětí je už o něčem jiném, ale ti partneři spolu přece mluví, když se seznámí a je ideální vzít roha, pokud chlap chodí s ženskou, která si vysnila deset dětí. některé ženy nechtějí žádné dítě, některým stačí jedno, většina se myslím spokojí se dvěma, některé chtějí tři, málokterá více.
nikdy jsem nebyla mateřský typ, ale bylo mi jasné, že jedno dítě je "málo". Každý to prostě cítí jinak.