Přidat odpověď

Cimoril, chápu Tě úplně a beze zbytku - mne partner skutečně "odkopl" kvůli jiné, po 12 letech jsem najednou byla bez něj, dětem bylo necelých 8 let dcera a 2,5 roku dvojčata... od začátku byl na mne dost zlý, jako bych to byla já, kdo rodinu zničil (a skutečně si to myslí a i teď, po 3 letech, se to dává najevo ). Najednou se z něj stal cizinec, takového jsem ho neznala a dodnes s tím mám velký problém. Mimochodem - z Ústí pocházel on.
Byla jsem sama 1,5 roku, než jsem se dala dohromady s přítelem. A i přesto, že mám doma muže, kterého miluju, mi chybí ta moje vlastní rodina - máma + táta + děti. Přítel má sice moje děti moc rád, ony mají moc rády jeho, ale je zkrátka pořád cítit, že to není "vlastní krev" a mně je to neskonale líto a po té skutečné vlastní rodině se mi stýská moc
No a "pocitů na zblázení" jsem zažila bezpočet. Rodiče mám hodně daleko, přes 200 km, ale aspoň tu mám nějaké přátele a známé...

Držím Ti moc palce, určitě bude líp!