Přidat odpověď

Pawllo, buď nic nemá význam, nebo udělám alespoň to, co je možné udělat.
Omlouvat neschopnost a neochotu něco řešit umí kde kdo a pacient je v tomto procesu vždy ten slabší.
Myslím, že přemýšlet, proč to nejde, je horší, než přemýšlet, jak by to šlo. Kupodivu většinou to jde a pak ty výjimky mohou být odpuštěny - třeba se někdo z personálu omluví a dotyčného na danou situaci alespoň připraví.

Ano, pro situaci v tomto státě je příznačné, že si můžeme pindat, co chceme a je nám to houby platný, ale to neznamená, že je naší povinností si nechat skákat po hlavě to jsem ještě nepoužila ten druhý, peprnější výraz.

V této situaci pak samozřejmě ten silný, kdo se umí ozvat, vyhraje a vynutí si svoje, popřípadě si to vynutí příbuzní a pak to jde. Pak ovšem zase zdravotnický personál frflá, jak jsou ti lidi nemožní, místo aby si uvědomil, že obvykle jsou takto rázně vymáhány vpodstatě samozřejmosti - které ostatně dost často a rádi rozvěšují po chodbách v podobě deklarace práv pacienta.