Přidat odpověď

Grainne, jsou urcite situace, kdy verim, ze lidska empatie je aplikovatelna. A pak je situace, kdy si proste nedokazu, ani pri nejvetsi snaze, predstavit jak to muze logisticky fungovat...ve stavajicim systemu.

Jako co by mely sestry delat? Davat pacientkam psychologicke testy na to, kdo z nich ma snizene EQ a navic je netaktni? A co pak s nima?

Nebo rozdelit pokoje opravdu podle zakroku? JA uz vidim jak tady pise zena, ktera prijde potreti o dite ve druhe polovine tehotenstvi, jak ji dali na pokoj s uknouranou husou co mela za sebou prvni potrat, notabene teprve nekdy v 9. tydnu a ona tam knucela, jakoby slo o konec sveta...

Problem je v tom, ze my jsme empaticti primarne k sobe a nase osobni bolest nam prijde nadrazena nad bolest ostatnich...vyzadujeme empatii, bez snahy ji zpetnou vazbou vracet.

Ano, lekari by meli byt profesionalni, sestry by mely byt profesionalni...jenze treba v teto situaci nedoslo k nedostatku empatie ze stran personalu, ale k netaktnosti ze strany spolubydlici...za co presne se ma nemocnice omlouvat?

Za neodstatek prostor? Za to, ze nekdo jiny je krava?

Tohle neni pragmaticky mireny boj, ten by mel byt spis o to, aby se na gynekologicko-porodnickych oddelenich objevoval psycholog, ktery by pred a po zakroku s zenami mluvil a popripade je i varoval ceho se ve vzajemne konverzaci na apokojich vyvarovat a podobne...stiznost na nemocnici, ze zena byla dana na pokoj s nekym, kdo nema vychovani mi prijde totalne kontraproduktivnim krokem.