Jo, já se ho ptám, co se děje. Jestli něco potřebuje, něco ho bolí, trápí... atd. Učím ho říkat si o to, co chce, potřebuje. Z jeho vzteku, pláče, fňukání atd. to nevyčtu. Ale je introvert. A prostě někdy nechce odpovědět. Nebo řekne blbinu. Ale lehce se to zlepšuje. A neomlouvám se pokaždé. Jen tehdy, když vím, že jsem nezvládla situaci a přehnala to. A vím, že nejdříve musím začít u sebe a i pak se zlepší jeho chování. Jsem celkem sebekritická, vím, kde chybuju..