Přidat odpověď

Qwerty, díky za napady. Jo, tohle by ho bavilo - lítat po bytě a nacházet kartičky se slovy nebo si s nimi hrát na obchod atd. Zkusíme to takhle. Já jsem jako dítě byla extrémě klidná, manžel ještě více, sedět v klidu a něco poslouchat nebo si dlouhé hodiny něco tvořit u stolečku bylo pro nás normální i v tomto předškolním věku, takže pořád mi nějak nedochází, že naše mláďátko to má prostě úplně jinak Tak jsem si naivně říkala, že snad může vydržet těch pár minut se soustředit a být v klidu a opakovat...vždyť ve škole bude muset být v klidu celých 45 min (což si tedy vůbec nedovedu představit a jímá mě z toho pěkná depka)...no, ale jak vidno, jsem hodně velká naivka v tomhle. No, přestanu stresovat sebe i jeho a pojmem to trénování nějak akčněji, než předříkáváním slovTo kdybych ty kartičky se slovy poschovávala někam ke stropu a mládě mohlo zcela legálně šplhat po hůrách, po skříních atd. (což stejně činí ovšem bez našeho povolení) - to by teprv vrněl blahem. To by pak možná vydržel z té radosti v klidu odříkat i o jedno slovo více než teď Ale takový adrenalim mu zase neposkytnu... Jinak mlaďas svou zdivočelost podědil po mém tchánovi, který se v dětství a mládí choval jak divoká zvěř a dnes otevřeně přiznává, že se diví, že se vůbec dožil dospělosti