Přidat odpověď

Dcera chodila do logopedické školky a když ji něco chtěli naučit tak s ní museli běhat po cvičebně, u zrcadla to nešlo ani náhodou. Od první jsme začaly jezdit na logopedii a paní logopedka také prostě chvíli zkoušela a pak ji i nechala skákat přes švihadlo a zas něco zkusit a opět vymalovat obrázek a tak na střídačku, později něco přečíst. Vysloveně mi logopedka řekla, že u těch to dětí se to hůř dostává do řeči a mám mít trpělivost. No ta trpělivost by i byla a ten čas si také udělám, ovšem nechtěla a také to nešlo. Nejvíc mě štvalo, že při diktátech pletla písmena, místo r psala l nebo opačně a také ř a ž to bylo jedno písmeno pro ní. Nyní má snahu se vše naučit a opravdu, když si dá záležet tak už to zvládá a na r šla logopedka tak, že ji řekla zakloň hlavu a říkej drrrrr a ono to šlo a tak postupně a nyní sice už ji to jde, ale někdy když ji to nemůže říct tak najede na drr a pak už to zas řekne, má motivaci, líbí se ji kluci a tak chce dobře mluvit, ostatní různé požitky ty oželela.