Přidat odpověď

Můj syn hrál hokej a právě jsme taky narazili na problém, že když chce hrát hokej, musí tomu věnovat čas denně vč. víkendů a další, co mi vadilo, bylo, že ti kluci na sebe vůbec neměli čas, ani v tý kabině - to bylo jen - jedna noha, druhá, zvednout, položit, ruka - to jsme je oblékali my rodiče, děti byly příliš malé.
Tak jsem hokej zatrhla, protože o kamarádství se tam nedalo mluvit. Začal plavat, to ho bavilo a změna - mohl se pobavit s kamarády. Ovšem jen do doby, než se projevil a trenér v něm viděl možnou naděj. A zas to začalo - šup do vody a pádlovat celou hodinu za neustálýho řevu či povzbuzování tam a sem.
A teď konečně je spokojený a když plave ve vodě, vidím tu jeho přirozenost pohybu ve vodě, tu ladnost, radost - toho já bohužel už nedocílím, je už pozdě. Taky mám prý ladný pohyb, ovšem stojí mě to moc sil a námahy, jeho ne. Ale já vytrvám, třeba se to zlepší