Tak nevím, nějak mi ten článek přišel jakýsi podrážděný, měla jsem z toho pocit, že kdyby ti ostatní lidi reagovali jakkoli tak se prostě nezavděčí a půjdou autorce na nervy. Většina z těch větiček přitom byly jen pokusy o navázání kontaktu, a věty typu jak to zvládáte dokonce patrně ocenění. I matky jednoho dítěte slýchají podobné průpovídky, pokud teda žijou mezi lidma. Že se lidi ptají, jestli to jsou dvojčata - vždyť taky klidně nemusí být, kamarádka měla starší dítě menší a to druhé urostlejší, jako dvojčata vypadali, a byly i doby, kdy mladší to starší přerůstalo. Taky znám dvojčata, které jsou jedno o hlavu větší jak druhé, a to od narození. Na dvojčata nevypadají, stejně jako děti na snímku. Já mám zas téměř stejně staré dítě se sestrou - mimochodem mým jednovaječným dvojčetem - a občas jsme jedna z nás jezdila s oběma dětmi, aby druhá měla čas si něco zařídit, taky vypadali jako dvojčátka, a holt nebyli! Dotaz prodavačky To jsou dvojčata? Já jsem taky z dvojčat, mám bratra! je podle mě naprosto normální snaha pochlubit se (jako jsem to udělala v předminulé větě já.) Nevidím na tom vážně nic hrozného. Já to když vidím dvojčata taky běžně říkám. Teprve teď vím, že páchám zločin:-))nebo jsem přinejmenším trapná.
Nebo by vám snad bylo příjemnější, kdyby se vás lidi absolutně na nic neptali, na děti nijak nereagovali, ignorovali vás? Myslím, že ne. Nebo doopravdy ano?
Předchozí