Přidat odpověď

Jsme na tom tak nějak podobně :-D Od narezení jasné Adhd (pokud tady bude někdo tvrdit, že to dřív jak před třemi lety určit nelze, tak u nás to prostě neplatilo, u něj už v roce řekla dětská (stará paní), že za to dá ruku do ohně). U nás nejspíš díky porodu,syn mi zalehl dolní dutou žílu a byl osmminut na monitoru bez ozvů (monitor hlásí ztrátu ozvů,když klesnou ozvy pod nějakou hranici, takže nebyl úplně bez kyslíku, ale bylo ho tam míň).
Adhd s výraznou hyperkynetickou poruchou máme na papíru od tří let, absolvovali jsem několik návštěv psychologů se stejným výsledkem. Na základě jeho chování (zájem o hodiny a teplotu venku i v místnosti, neschopnost si hrát s hračkami, zájem o fungování plynových kotlů, motorů atd.) jsme absolvovali vyšetření na as nebo atyp. autismus. (Jo, ještě nemá rád od narození fyzický kontakt a těsné oblečení, ale to přikládám tomu pocitu v břichu, kdy se dusil a byl v těsném prostředí). Výsledek vyšetření na as nebo atyp. autismus zněl, nepotvrzeno ani nevyvráceno. I výsledek na eeg odpovídá dle lékaře spíš as než adhd. ALE- syn výborně komunikuje, domluví se s dětmi i dospělými. Hodiny ho přestali před časem zajímat a od té doby nemá žádný vyhraněný zájem. Po posledním vyšetření v ppp nám bylo doporučeno znovu vyšetření na as nebo atyp. autismus, má nadprůměr v číslech (číselná řada a dál si nepamatuji) a v paměti a verbální komunikaci. Dětská psychiartička mi tvrdí že právě on as ani atyp. autismus NEMÁ ani náhodu.
Takže právě teď (v pátek jsme byli v ppp a včera u psychiatra) řeším co dál. V první řadě měníme psychiatra, jelikož jediné co mi tahle nabídla byl od tří let ritalin, nebo rispendal. Když jsem mluvila o rybím tuku, vitamínu B, nebo magnesiu, mávla rukou, Ritalin je jediná a nejlepší volba. Já se mu chci vyhnout dokud to půjde, je možný, že ho jednou nasadíme, ale zatím to zvládáme. Navíc je tenhle psychiatr od nás dost daleko.
Další vyšetření na as nebo atyp. autismus se mi absolvovat nechce (a kdybych už o tom uvažovala, jela bych jinam než do Aply). Ano, je pak větší šance na asitenta pedagoga, ale v naší škole, kde je dohromady dvanáct dětí, je ta šance pořád nulová. Nechci z toho důvodu, že pokud pak půjdeme( do šesté třídy) na jinou školu, nemusí mi ho tam kam budeme chtít vzít a tím, že na tuhle nemoc nemají specialistu. Přesně tohle se nám totiž stalo ve školce, jakmile nám psyholog napsal, že doporučuje přípravný ročník v Zš, ze školky jsme museli odejít.