Přidat odpověď

Pilar, já jsem taky z chudých poměrů, na základce jsem si připadala právě jako socka, ale úplně jsem otočila na gymplu, kdy jsem začala žít bez rodičů a od patnácti jsem bydlela s partou kamarádů v domě, chodila jsem na výběrový soukromý gympl, na který jsem si vydělávala na brigádách a viděla jsem ten obrovský rozdíl mezi mnou a spolužáky, kdy oni - většina velmi rozmazlených lidí - dostávali běžně k narozeninám auto, byt nebo kupu peněz, já byla ráda, že jsem od našich dostala zaplacený za maturitu oběd a dali mi hodinky. Ale cítila jsem se tak dobře, že mám sice málo, ale vystačím si. Kdežto oni byli věčně nespokojení apod... Ale svoje spolužáky mám - mimochodem - doteď moc ráda

...a tak mi ty prachy vlastně vůbec nechybí...