Přidat odpověď

V okamžiku, kdy jsem před 5 lety jasně dala najevo, že už nejsem dítě, ale dospělý a svéprávný člověk (ale nemluvila jsem o tom jenom, nýbrž jsem se tak CHOVALA, i s tím, že jsem skutečně po rodičích nechtěla vůbec nic, ale také jsem začala být ochotná se s nimi stýkat jen pod podmínkou, že nebudou "prudit"), tak u nás tyto útoky přestaly.
Resp. při každém kontaktu to rodiče zkusí, ale tím pádem zase kontakty okamžitě výstražně přerušíme a já kašlu na jejich "jak můžeš kašlat na staré opuštěné rodiče". Má to velký výchovný účinek ;o)
A odpustit?
Jasně, co s tím jiného...jak správně připomněla Roya, neodpuštěním se užíráme stejně akorát sami...prostě holt oni zamrzli ve fázi "celý zlý svět se proti nám spikl", já naštěstí ne. Tak z tohohle levelu na ně koukám, s pochopením, že jsou v tom ve skutečnosti nevinně