Přidat odpověď

za mě:
1. je a to ještě moc malá! Adventní kalendář málokdo nesežere na posezení. Já jako malá ho snědla tak na 2x (měli jsme je tak od 10-ti dřív asi nebyly, nevybavuju si je). Ovšem mému synkovi jsem už loni řekla, že každý den jen 1 čokoška, že je to proto, aby přišel Ježíšek, když to zbaští dřív, tak možná nepřijde (já vím, jsem hnusná, ale chci pro něj vytvořit kolem vánoc trošku kouzlo a tohle je tajemno, které je schopen ovlivnit) on je takový pečlivka a zásadovec, takže už loni, stejně jako letos, si dává fakt jen jednu čokoládku denně.... Je strašně zvědavý, co je na těch obrázcích na 24 - ale nepodívá se - prý aby Ježíšek přišel....
Je to dítě od dítěte, třeba u jiného by to bylo mimo - u nás není...


2. pokud je to malý tvrdohlaveček (aachje psala, že tohle u starších dětí nezná)
nebudou na ni tyhle tvrdé metody fungovat - naopak to bude ještě o mnoho horší!
Zas ale výborné je, že u těchhle dětí je to kapku jinak, alespoň co pozoruji na svém mláděti, co se věku a rozumu týče - úplně nejhorší období je cca do 3 až 3,5 roku, pak už je to jen a jen lepší... Za nejhorší období považuju dobu, než se naučí obstojně mluvit - u nás cca 2 roky.
Mluvím z vlastní zkušenosti - na moje tvrdohlavé a urputné dítko neplatí tvrdé zacházení a nekompromisní trvání na tom, že jednou něco řeknu a přes to vlak nejede - když jsem to praktikovala - páč já jsem zásadový člověk, bylo to horší a horší.... Pak jsem ale pochopila, že se jde i domluvit a hlavně - přecházet těmhle vyhroceným situacím, začala víc chválit - i za blbinky a pozitivně motivovat,fakt se všechno hodně zlepšilo.
Ona je ještě malá, takže to chce čas, ale netrap ji zbytečně - za to se přimlouvám...

MM s tím sice nesouhlasí, on razí teorii opačnou, tedy chválit jen výjimečně - ale to já se s naším mládětem praktikovat fakt už nehodlám - páč to je totiž za chvíli jen o tom, kdo má pevnější vůli, jestli on, nebo já a to fakt doma mít nechci...