Přidat odpověď

čeká mě to ale opačným směrem. Z malého městečka v CHKO kde si každý vidí až do .... talíře a zdravím se tady snad s každým kdo jde na ulici, s výhledem z okna na "český Ráj to napohled" a s možností udělat si výlet na desítky rozličných míst s maximálním dojezdem do 20ti minut, s výběhem ven...... se máme (byť ne natrvalo) přestěhovat do pětimilonového města na druhé straně zeměkoule. Je to tam beton, beton, beton, vyhlídka z 18 patra je pořád až na obzor pouze na paneláky. Z toho mám obavu já a velkou. Čert vem jazyk (učím se jazyky ráda, už se připravuju i když je to fakt těžký), čert vem jinou mentalitu těch lidí tam (jsou zoufale pomalí, zoufale nechápaví a k cizincům dost uzavření a neteční), já se bojím že neustojím život v betonu. Tam není normálně vidět obzor, jen vysoký baráky a nebe, případně je taková inverze že není vidět takřka nic.... nebudem tam mít auto (resp. nesmíme řídit) takže všude hromadnou dopravou :-/ no jako vím že se to zvládnout dá ale psychicky se obávám že to pro mě nebude snadný.